Jeseter malý

Acipenser ruthenus (Linnaeus, 1758)

Jeseteři jsou dnes druhově nepříliš početnou a vývojově starou skupinou ryb. Jejich tělo nese řadu znaků, se kterými se už u pokročilejších ryb nesetkáme. Především je to chrupavčitá kostra, jejíž osou je nezaškrcovaná struna hřbetní bez vyvinutých těl obratlů. Povrch těla obvykle tvoří hladká kůže, někdy s drobnými náhodně rozmístěnými štítkovitými útvary. Od hlavy k ocasu se táhne pět řad nápadných kostěných štítků, jejichž tvar, velikost i počet se liší u jednotlivých druhů. Na násadci ocasní ploutve a jejím horním laloku můžeme navíc najít kosočtverečné šupiny velice primitivního typu (tzv. ganoidní), které se vyskytují například ještě u kostlínů. Horní lalok ocasní ploutve je výrazně delší než spodní a ocasní ploutev svým tvarem (nikoli však stavbou) připomíná ocasní ploutev žraloka.

Plochá hlava vybíhá ve špičatý rypec, jehož délka i tvar jsou u každého druhu jiné. Ústa jsou výrazně spodní a u většiny druhů vybíhající v jakousi trubici. Před nimi visí kolmo dolů čtveřice tenkých vousků.

Jeseterovití obývají vody celé severní polokoule a žijí buď ve velkých řekách anebo do nich alespoň vytahují k výtěru z pobřežních oblastí moře, případně z velkých jezer. V minulosti byli mnohem hojnější, dnes je řada druhů ohrožena vyhubením anebo jejich počet alespoň poklesl na zlomek původních stavů. U velkých druhů se dá jejich ústup datovat už od středověku, protože byli odnepaměti loveni, což dokládají četné archeologické nálezy. Staré kusy všech druhů byly už počátkem 20. století vzácností, zvláště v hustěji osídlených částech Evropy a tak starší údaje o maximální velikosti působí zejména u vyzy a jesetera velkého až neuvěřitelně. V literatuře panuje v tomto ohledu zmatek, jsou citovány různé údaje zatížené zřejmě chybami při přepisech a přepočtech jednotek a proto si některé kombinace délek a hmotností uváděné i ve značně seriózních dílech naprosto neodpovídají.

Trvalý pokles stavů mnoha druhů jeseterovitých ryb a zároveň stále rostoucí poptávka po kaviáru vyráběném z jejich jiker způsobily, že dnes se v mnoha zemích chová řada druhů jeseterovitých ryb v akvakultuře (umělý chov v bazénech). U nás je asi největší koncentrace různých druhů jeseterovitých ryb v areálu v jihočeských Mydlovarech.

Jeseter malý je mezi jeseterovitými rybami jedním z nejmenších druhů - v Evropě je nejmenší zcela určitě. Trvale žije v řekách a areál jeho výskytu je poměrně rozsáhlý. Zahrnuje velké řeky ústící do Černého, Azovského a Kaspického moře. Dodnes se jeseter malý vyskytuje v Dunaji včetně slovenského úseku a pravidelně, i když jen v malém počtu proniká do dolní Moravy až k Suchohradu. Od poloviny devadesátých let minulého století je vzácně loven i na dolním toku Dyje, což mohu potvrdit - začátkem května 2008 jsem jednoho jesetera malého ulovil přímo uprostřed Břeclavi (viz snímky).

S jednotlivými náhodnými úlovky tohoto druhu se ale setkáváme po celém území našeho státu, protože místy byl jeseter malý vysazen nebo unikl z chovů. Potíž je v tom, že pokud se dnes někde uloví jeseter, jen málokdy to bývá jeseter malý. Většina ulovených jeseterů jsou v současnosti zástupci jiných druhů - nejčastěji se jedná o jesetera sibiřského, který je díky svým rozměrům a relativně snadnému chovu nejběžnějším jeseterem na našem území. Do budoucna se asi budeme stále častěji setkávat s dovezenými druhy, ale jeseter malý zůstane v našich vodách jen jako původní divoká ryba na dolním toku Moravy a Dyje. Pokusy chovat tento druh v běžných kaprových rybnících totiž skončily v 50. letech 20. století neúspěchem. O něco lepší výsledky byly dosaženy v případě chovu křížence vyzy a jesetera malého zvaného "bestěr", který místy unikl i do volných vod. V současnosti se ale zájem chovatelů soustřeďuje na jesetera sibiřského, případně ruského, kteří jsou vítaným zpestřením komerčních sportovních revírů a setkáváme se s nimi stále častěji.

Pokud jde o ochranu druhu, jeser malý má poměrně zvláštní status - podle vyhlášky 395/1992 Sb. není řazen mezi chráněné druhy. V Červeném seznamu ryb a mihulí byl v roce 2000 veden jako nevyhodnocený s odvoláním na nedostatek informací o přírodních populacích. Ve verzi z roku 2005 je už ale zařazen jako druh "kriticky ohrožený".

Z pohledu rybářských předpisů se zřejmě předpokládá, že se naši rybáři setkají spíše s rybami vysazenými nebo uniklými z chovů. Snad i proto má běžně stanovenou minimální lovnou délku a dobu hájení. Pro ty, kdo jesetera malého uloví na některé z jihomoravských řek, je na místě připomenout, že čistě z etických důvodů by na těchto vodách měl být jako původní a velice vzácný druh ryby vrácen s maximální šetrností zpět do revíru.