Socha Karla Havlíčka Borovského

Každý, kdo projíždí naším městysem si snad ani nemůže nevšimnout sochy Karla Havlíčka Borovského, která majestátně stojí takřka uprostřed našeho náměstí. Málokdo si však dnes vzpomene, že tento pomník, jako kopie známého modelu sochaře Strachovského u nás již stojí celých 110 let.

Myšlenku na takovéto zkrášlení centrální plochy městyse dostal ředitel havlíčkoborovské školy Jan Hruška zřejmě již v roce 1895, který pomník spatřil na národopisné výstavě v Praze. Pro svůj chvályhodný záměr si získal i borovského rodáka, který byl majitelem zámečnického závodu v Praze Adolfa Hamerníka a o čtyři roky později na manifestační pouti do naší obce Hruška veřejně oznámil svůj úmysl, což se setkalo s velmi kladnou odezvou široké veřejnosti. Brzy byl zvolen výbor, jehož členy byl například známý František Ladislav Rieger, Karel Baxa, právě Jan Hruška, tehdejší starosta obce Šmejkal, přibyslavský starosta Niklfed a další. Po provolání k národu se již začaly scházet prostředky do sbírky a v zimě 1901 byl zvolen slavnostní výbor s okresním starostou Antonínem Sládkem, jednatelem Janem Hruškou a pokladníkem Janem Bukovským, který byl majitele Havlíčkova rodného domku. A od této chvíle už byl jen krůček k samotné realizaci dnes nám dobře známé sochy. Podstavec dodala kamenická firma Lonvar z tehdejšího Německého Brodu, zdivo zhotovil Vlach Josef Mikelia a oplocení připravil výše zmiňovaný rodák Adolf Hamerník. Celá stavba byla nakonec dokončena 24. srpna 1901 a odhalena při slavnosti.Podle tehdejších zdrojů prý bylo krásně a spolu s Borovou se ozdobila i Přibyslav. Do našeho městyse podle odhadů tehdy dorazilo zhruba 18 - 20 tisíc lidí, i když policejní zpráva c.k. okresního komisaře chotěbořského Karla Pavlíka uvádí počet značně menší - okolo 6 tisíc (to ovšem nebylo zdaleka maximum, na první slavnosti bylo prý v Borové až 40 tisíc návštěvníků!) a přijelo i několik poslanců, starostů, představitelů mocnářství a různých spolků. Přítomní vyzývali k následování Havlíčkova odkazu a po odhalení byla socha předána do péče obci, kde se nachází dodnes.

Na závěr se zpívaly národní písně, například naše současná hymna Kde domov můj, nebo Hej Slované.

Pomník, který každý z nás vidí dnes a denně, tak na náš městys dohlíží už celých 110 let.

Autor: Jakub Janáček