Špejchar - Železné Horky

Tvrz postavil v l. 1397-1405 Jiřík z Keclova, jinak Horek. Poč. 16. stol. ji zdědil Kryštof Čechočovský z Čechočova, a v 1. pol. 16. stol. ji přestavěl - r. 1555 se zve Nové Horky. R. 1569 byla prodaná již jako pustá Zachariášovi z Hradce. V 2. pol. 17. stol. byl na zbytcích tvrze postaven špýchar.

Tvrz která byla v 17. století přestavěna na sýpku, se nachází asi 2 km jižně od Havlíčkovy Borové. V jejím okolí je stále patrné původní valové opevnění. 

Severovýchodně od Havlíčkova Brodu ves Železné Horky, dříve nazývané jen Horky, byla před rokem 1787 založena vrchností z Polné jako dominikální osada. Předtím zde byl jen dvůr, který kolem roku 1350 postavil Hanuš Hamermeister. Blízko něho vznikl železný hamr, podle něhož dvůr dostal po roce 1464 jméno Železné Horky. Tvrz v Horkách postavil asi v letech 1397 - 1405 Jiřík z Keclova, jinak Horek. Na počátku 16. století ji spolu s dvorem po Brikcím Horeckém z Horek zdědil Kryštof Čechočovský z Čechočova a na Horkách. Za jeho vlády v roce 1523 poprvé připomínaná horecká tvrz byla zřejmě ještě v první polovině 16. století stavebně upravována, neboť v roce 1555 se dvůr s tvrzí nazýval Nové Horky. Tvrz zpustla za neznámých okolností v letech 1556 - 1569, jak o tom svědčí zápis o jejím prodeji v roce 1569, kde se uvádí jako pustá. Tehdy ji i s příslušenstvím syn Kryštofa Čechočovského Jindřich prodal Zachariášovi z Hradce a na Telči, který ji připojil k polenskému panství. Na zbytcích tvrze byla asi ve druhé polovině 17. století postavena obdélná dvoupatrová kamenná stavba špýcharu s polovalbovou střechou. Ze severovýchodní a západní strany je dosud obklopena valem.

..

Havlíčkova Borová Spisovatelka a scénáristka Jaromíra Kolárová, autorka filmů Holky z porcelánu a Léto s kovbojem, před svou smrtí vzpomínala, jak do jedné tvrze poblíž Modlíkova mládež z širého okolí chodila za války tančit.

"Vzhledem ke 'zkracování fronty' byly v protektorátu zakázány veškeré zábavy, smích byl na indexu, stejně tak divadlo i tanec. Ale venkovská mládež se nevzdávala, tančilo se ve stodolách, na špejcharech, kde se dalo. Ve špejchaře musel být zatemněn každý vikýř, nohy zvedaly prach i osiny, byla jsem na té tancovačce jednou, a málem jsem se zadusila. Proč jsme pro takový nesmysl riskovali život, je mi dosud záhadou. Ale byla v tom zřejmě nejen touha zatancovat si, ale dokázat sám sobě, že se zákazy nedáme zdeptat a že na nás Němci prostě nemají," píše Kolárová v zajímavých memoárech Divný čas, divná láska.

Autor: Ivo Havlík