Tolstolobik bílý

Hypophthalmichthys molitrix (Valenciennes, 1844)

Tolstolobik bílý je velká kaprovitá ryba s podivně utvářenou hlavou a nízko posazenýma očima. Pochází z velkých východoasijských řek - od Amuru až po jižní hranici Číny. Živí se jemným rostlinným planktonem, což je u tak velké ryby neobvyklé. Tato potrava je na stojatých nebo mírně tekoucích vodách ta vůbec nejdostupnější a posouvá tolstolobika hodně dolů k základně potravní pyramidy. To má několik důsledků - díky tomu může být tolstolobik na lokalitách svého výskytu velmi početný, dále není závislý na tom, co se děje ve vyšších patrech potravního řetězce a tak jeho populace nepodléhají takovým výkyvům, jaké známe např. u dravých ryb - typicky u candáta, v jeho těle se hromadí minimum škodlivých látek (nejméně z u nás konzumovaných ryb) a navíc si prakticky s žádnou hospodářsky významnou rybou potravně nekonkuruje. To všechno je důvodem, proč je s oblibou dosazován jako doplňková ryba do kaprových rybníků, kde pomáhá výrazně zvyšovat jejich produkci.

Zkušenosti s jeho chovem získané původně na území Číny a SSSR vedly k tomu, že se tolstolobik postupně rozšířil do mnoha států světa. Dnes bychom se s ním mohli setkat v celé teplejší části Evropy, v mnoha asijských zemích a také v USA. Tam se přemnožil do takové míry, že se na některých vodách stal masovým plevelem, s nímž si místní rybáři nevědí rady. Jednou z ukázek stavu, který tam panuje, jsou i zvláštní závody v lovu tolstolobiků, při nichž lodě se závodníky vjedou do tisícihlavých hejn těchto ryb a splaší je. Tolstolobici v podobných situacích rádi vyskakují nad hladinu a tam je posádky lodí lapají velkými podběráky.

K nám byl tolstolobik bílý dovezen v roce 1965 a zpočátku chován pouze v komerčních rybnících. Teprve daleko později byl vysazen i do sportovních revírů. Očekávalo se od něj, že výrazně zvýší produkci našeho rybníkářství orientovaného převážně na chov kapra. Potenciál by pro to asi byl, ale potíž je, že na našem trhu není o tento druh dostatečný zájem. Ve volných vodách si zase vodohospodáři dělali naděje, že by vysazení tolstolobiků pomohlo regulovat množství sinic a řas, které v letním období negativně ovlivňují kvalitu vody. Ani tam však výsledky nesplnily očekávání. Pokud jde o sportovní lov na udici, tam si nikdo už předem žádné velké iluze nedělal. U této z velké části planktonožravé ryby je totiž nesmírně těžké dostat regulérní záběr. Většina úlovků je proto dosažena náhodně nebo podseknutím.

I když se jedná o nepůvodní druh, který hodně rybářů nikdy nechytilo, je vzhled tolstolobika natolik typický, že ho pozná snad každý, kdo se o ryby trošku zajímá.

Tělo je vřetenovité, relativně vysoké a pokrývají ho drobné šupiny. U mladších jedinců jsou stříbrné, u starších se zbarvují do šeda nebo šedožluta. Směrem ke hřbetu trup postupně tmavne. Ploutve bývají výrazně vyvinuté, zašpičatělé a šedohnědě zbarvené. Hlava je u tohoto druhu velká s mírně svrchními rozměrnými ústy a s nízko posazenýma očima.

Je zajímavé, že i u tolstolobika se mohou vyskytnout zlatě zbarvení jedinci. Jeden takový před časem plaval s hejnem normálně zbarvených ryb v táborském Jordáně.

Pokud bychom chtěli odlišit tolstolobika od podobně vyhlížejícího tolstolobce pestrého, prvním vodítkem bude zbarvení. Na rozdíl od jednobarevného zbarvení boků u tolstolobika, jsou boky tolstolobce mramorované až skvrnité. U tolstolobika se navíc na břiše nachází ostrý kýl táhnoucí se od prsních ploutví až k řitnímu otvoru. V přední části je pokryt šupinami, vzadu je holý. U tolstolobce je tento kýl kratší - pouze od břišních ploutví dozadu. Existují i další rozdíly. Potíž je ale v tom, že se oba druhy kříží a kříženci pak nesou některé ze znaků obou rodičovských druhů.

Celosvětově je tolstolobik jedním z nejvýznamnějších rybích druhů chovaných v akvakultuře. Jeho produkce překračuje 1 milión tun a zřejmě by nebyl problém ji do budoucna zvýšit. U nás jeho výskyt závisí na vysazování, ale je pravděpodobné, že přinejmenším v rybničních chovech se bude vyskytovat i nadále.